O knize: rok / "... Básně M. Voloshina nejsou ani tak uznáním duše, jako spíše výtvorem umění; To je literatura, ale dobrá literatura. M. Voloshin vůbec nemá spontánnost Verlaina nebo Balmonta; Své sloky pak neskládá, aby vyjádřil ten či onen pocit, který prožil, ale jeho zážitky mu dávají materiál k tomu, aby z toho či onoho umělcovy zkušenosti udělal poezii. Neskládá básně jako jiní básníci, jen aby řekl, že v tu a takovou chvíli byl smutný nebo šťastný, že pak před sebou viděl západ nebo východ slunce, moře nebo zasněženou pláň. M. Vološin na čtenáře nikdy nezapomíná a píše jen tehdy, když má čtenáři říci nebo ukázat něco nového, co v ruské poezii ještě nebylo řečeno nebo vyzkoušeno. ..." (V. Bryusov)